Něco málo statistických údajů:
Jídlo je ve Španělsku skvělé. Středomořská strava, sušené šunky, avokádo, paella, ryby a jiné mořské potvory, od každého něco. A zcela bez jediné výjimky bylo vše vynikající, ať jsme jidlo objednali v lepší restauraci nebo v posledním bufetu. Přidejte velmi slušné místní pivo a skvělá vína, zvláště ta červená, a máte gastronomický obraz místní dovolené úplný.
Městečko Ojén je mnohem pohlednější, než Monda, ze které jsme sem klikaticí přijeli. Zvláště zaujal místní kostelík. Jednak uvnitř, protože ještě ukrýval ozdobené trůny na procesí plné stále svěžích květin - růží a omamně vonících lilií. Ale také zvenčí, svými stěnami pokrytými citroníky, pěstovanými naplocho na drátěné treláži. A ještě byly pro vší krásu obsypány žlutými plody. Dalo by se říci, že jich bylo požehnaně. Možná i jak na kostele...
Sedli jsme si do baru naproti a kochali se a na hlavu se nám snášely okvětní lístky dalších citroníků, protože i protější dům byl podobně vyzdoben.
Městečko Monda, náš první dnešní cíl, byla celkem nevzhledná díra. Ovšem s výjimkou malé stavby v centru, která se ukázala býti starou prádelnou. Žlab pod střechou se stálým přítokem vody, kde místní ženy praly prádlo. Moc poetické...
Předposlední den dovolené trávíme podruhé v Málaze. Začínáme klasicky v tržnici, protože ta nás minule nadchla, a kromě pastvy pro oči dáváme pro velký úspěch tuňákový špíz v bufetu na stojáka v rohu. Byl zas naprosto nedostižný.
Couráme prosluněnou Málagou, posedáváme na drincích a nacpeme se i do Picassova muzea, aby nechyběla kulturní stránka věci. Ač jsme neměli předem rezervované lístky.
Dlouho obdivujeme zlatostříbrnou živou sochu tenisty, jejíž aktér dokázal stát zcela bez hnutí na jedné noze několik minut, aby pak polohu vystřídal a stál dalších několik minut na té samé noze s druhou nohou na jinou stranu.
Vrcholem se ale stal karikaturista. Seděl na nábřeží, hrála mu hudba a on za divokého komíhání do rytmu bleskově maloval. Vždy jen na zlomek vteřiny mrknul pod kšiltem čepice na tvary objektu a pak je pár vteřin uhlem zaznamenával na papír. Párkrát to takhle zopakoval a portrét byl hotov. A ještě se u toho pořád zeširoka smál. Byl to doslova radostný malovací koncert a vstupné na něj stálo pouhých 3,- € za osobu.
Finsko je země tisíců jezer a Španělsko pak země tisíců kruhových objezdů. A ne jen tak ledajakých. Najdete tu i speciální typy, celkem oblíbený je dvouproudý okruh s jednoproudými výjezdy, často pak semafory pár metrů za kruháčem blokují z něho výjezd. Nelze také zapomenout na oblíbenou kratochvíli Španělů, parkovat nebo alespoň nakládat a vykládat na kruháči. Třeba taxíky skoro nikde jinde nečekají.
Pomyslným vítězem v divnosti jsou pak kruhové objezdy proťaté průjezdní čtyřproudou silnicí. Kruhové sekce slouží pro odbočení křížem vlevo, ale celou situaci řídí semafory, takže kruhové segmenty jsou zcela zbytečné resp. silně matoucí. Navíc pro našince nečekané a neoznačené.
Španělé kruháče milují a dokážou na sto metrech silnice umístit klidně i tři.
Naše místní bydlo. Vyniká krásnou terasou a výhledy z ní. Užíváme si je hlavně při ranní snídani a večerním vínku. Vzdušné pěkné ubytování v tichých zahradách Benalmádeny. Dnes jsem ho v pozdně odpoledním slunci zachytil i z dronu.
