Jdeme Olverou vzhůru k hradu a začínáme mít hlad. Nad hlavami se nám zjeví malé náměstí, kde to hlučí nějakou restaurací. No restaurací, spíš takové bistro to bylo. Nazývám ho zdálky pajzlem, ale z nouze se tam jdeme podívat. Pár stolků a trubkových židliček pod přístřeškem. Hlad nám velí si nevybírat. Bohužel už začala siesta a kuchyně je zavřená.
Pak moje oko padne na cedule na zdi vedle vchodu. Tři cedule. Tři michelinské cedule z let 2023, 2024 a 2025! Padá nám brada a já se v duchu omlouvám, za ten "pajzl". Ano, když si skladník ve šroubárně může přečíst Vergilia v originále, pak i ošuntělá a ospalá Olvera může mít svůj michelinský bufet.
Žádné komentáře:
Okomentovat