Ronda - Nový most 100x stejně

Rondu cestopisy vychvalují. Báli jsme se, že tím  pádem zažijeme zklamání, nebo se tu budeme prát s kupou lidí. Lidi byli, ale nešlo i život. A Ronda je krásná. Nejen hlavní Nový megamost, ale i celá historická část města a hlavně vše kolem soutěsky, přes kterou ten 100 m vysoký mostek 34 let stavěli.

Udělali jsme spoustu fotek, včetně nějakých skoků. Jsou si podobné jako vejce vejci. Fotky mostu i naše skoky.

Malým paradoxem je, že chodníkem z náměstí Plaza Mária Auxiliadora jsou přístupné dvě vyhlídky, jedna placená, kde vám nasadí helmy, co nepotřebujete, a jedna volně přístupná. Přičemž ta zadarmo je o dost lepší...

V Rondě je toho ale i vidění mnohem víc, než jen ikonický most. Přes kaňon místní říčky je mostků hned několik, město je úžasně vertikálně členěné a moc se nám líbily i staré arabské lázně.

Zmrzlina se značkou "Sugar free"

Dnes je na programu odpočinkové lelkování s projížďkou pobřežními letovisky. První na řadě je Fuengirola. Pláž kam až oko dohledne, plážové bary a restaurace lákající výstavkami ryb v ledové tříšti a langustami a kraby v akváriích. Celý tucet "P" - pohoda, písečná pláž, promenáda, puby, pouliční plážoví prodavači, palmy a pronikavě pokřikující papoušci.

My jsme k ranní kávě dostali chuť na zmrzlinu, co není na "P", a navštívili jednu z místních kaváren na promenádě. Zmrzlina byla top. Chutí i množstvím. Mangová z manga, třešňová s třešněmi, jogurtová s maracujou z jogurtu a maracuji, pistáciová z pistácií. Tedy z pistácií, smetany a cukru. Byla skvělá, ale také extrémně sladká. K čemuž se výborně hodil nápis na dveřích, lákající ke zmrzlinovym hodům zcela v duchu "Sugar free"...

Pak jsme pokračovali dál na západ přes La Calu až do Marbelly. Zážitky byly stále v duchu tuctu "P" a často do značné míry lelkovací a gastronomické.

Skalní velkoměsto

Antequera je zajímavá nejen svými megalitickými stavbami a městem jako takovým, ale i nedalekým vápencovým skalním městem El Torcal de Antequera. Matička příroda tu vytvořila skalní věže a věžičky roztodivných tvarů, které díky vrstvení vápencových usazenin vynesených do nadmořské výšky přes 1200 metrů oplývají klobouky a hlavami. To vše na ploše neuvěřitelných 17 km2. Takže hodinu chodíte a kroutíte hlavou na všechny strany a shlédnete sotva desetinu...

Most z doby Říše Římské

Španělskem jezdíme podle navigace. Často se to vyplácí. Ale abychom poznali i jiné kraje, než ty kolem rychlostních silnic, volíme někdy alternativní trasu kopečkovatým vnitrozemím.

No a alternativní trase se úžila a úžila, až vedla po malé okresce. A ta nás zavedla na mostek. Vypadal historicky a byla u něj cedule, no spíš pomníček. A na něm stálo, že zrovna tenhle mostek, po kterém jsme právě s naším Hyundai ix20 přejeli, tu existuje už od doby Říše Římské. Římané byli zjevně kvalitní stavitelé a dílo vypadalo jako nové.

Divnohrad Castillo de la Mota

Cestou Álory do Mijas se najednou tyčil k nebi hrad. Spíš něco mezi hradem a silem na řepku. Prostě takový divnohrad.

Bubnující procesí v Áloře

Přijeli jsme do Álory udělat nějaký snímeček shůry, zastavili na náměstíčku Svaté Andulky a vydali se do místní knajpičky, pivem spláchnout prach ze soutěsky. Hospůdka byla venku obsazená bujarými místními, proto neusedáme a vycházíme dovnitř. Tam byli ještě desetkrát bujařejší, skoro nám až praskaly ušní bubínky. Ale pivo jsme dostali a šli si sednout ven na lavičku. Popíjíme a kolem začínají chodit svátečně oblečení Álóřani. Asi se dole pod náměstíčkem něco děje. Bereme nedopitá piva a jdeme na výzvědy.

Po sto metrech to vypadá na nějakou pouť, po dvou stovkách je jasno. Právě tu probíhá Velikonoční procesí. Tedy přesněji jedno z mnoha procesí Svatého týdne, konkrétně na Květnou neděli. A akce je to doslova dechberoucí (a to to slovo nemám rád). Stovky účastníků, hudebníků, nosičů , vše podle přísných pravidel dodržovaných již po staletí. Video je poněkud dlouhé, ale hovoří za vše a vyplatí se shlédnout ho až do konce...

Zpěvný kněz v Ardales

V městečku Ardales děláme krátkou zastávku na vršku u kostela. A zrovna v čase, kdy se k němu vydává malý průvod s místním knězem s velmi zvučným hlasem. Vzniklo z toho krátké video, kam se připletl i navigační pokyn z telefonu, který ale, jak patrno ve videu, průvod naštěstí neakceptoval.

Všimněte si úžasné sytosti jeho hlasu. Bez ozvučení hravě pokryl celé okolí kostela.

Caminito del Rey

Hlavní a jediný dopředu připravený cíl naší andaluzské dovolené. Z domova jsme zakoupili vstupenky, protože jinak hrozilo, že místní jedinečnou soutěsku neuvidíme.

Byly dostupné jen lístky s průvodcem a v 10 ráno, navíc po změně letního času. Protože na místě samém je třeba z parkoviště popojet pár kilometrů kyvadlovým autobusem, co jede každou půlhodinu, a pak ještě dojít asi 2 kilometry pěšky, dali jsme si časovou rezervu. Zvláště když nás při koupi vstupenek nabádali, že máme být u brány s předstihem, aby si nás průvodce srovnal hezky do organizovaného štrůdlu.

Klasicky bylo vše jinak. Autobus jel hned a u vchodu doporučili samostatnou cestu. Rádi jsme přijali a vyrazili po vysutém chodníčku s notným čsovým předstihem. Více než hodinovým, takže počáteční úsek trasy v hluboké soutěsce ještě nebyl vycházejícím sluncem osvětlen. Což bylo jediné negativum trasy.

Jinak jde o spektakulární záležitost. Zářez ve skále je místy až 300 metrů hluboký a 100 metrů nad drobnou říčkou šlapete po dřevěných lávkách. Otevírají se výhledy s neobyčejnou vertikálností, kterou začala dramaticky osvětlovat naše nejbližší vycházející hvězda.

Střední část se otevírá do širokého údolí a vede kolem kanálu s vodou, někdy i v něm. Závěr pak graduje hlavní a nejvíce fotogenickou částí. V nejhlubším zářezu a s mostkem přes něj. Bohužel místní hlídači nedovolují se na mostku zastavovat, natož ho rozhoupávat. Což se zde velmi silně nabízelo... ;-)

Sierra de las Cabras

Cestou z Antequery do skalního města se otevíraly neuvěřitelné pohledy do kraje pohoří Sierra de las Cabras.

Antequerra

Antequera nám byla silně povědomá. Mají tu Svatého Václava na koni, horu Říp, Dlouhý vrch, Sedlo, babičku Boženy Němcové, bílou věž Házmburku, stověžaté staré město, Tiské stěny a taky švédské masové kuličky. Ty posledně jmenované se ovšem významně lišily, protože byly bez brusinek.

Dolmeny

Když si lidé doby bronzové usmysleli, že poskládají pár desítek mnohatunových kamenných bloků za účelem výstavby hrobky, tak je prostě poskládali. Bez bagrů a bez jeřábů...

Přímo v Antequeře jsou tři (jako hrobky, ne bagry, či jeřáby), všechny pod ochranou UNESCO.

Tržnice v Málaze

Dnešní o malinko pošmournější počasí nás nasměrovalo k prohlídce tržnic. Vybrána ta hlavní v Málaze, Mercado Central de Atarazanas. A volba to byla výborná. Krásná stavba s ještě krásnějším portálem a obří vitráží na protější straně. Spousty ryb a mořských potvor, všemožného ovoce, zeleniny a pochutin veškerých druhů. Oči, oka i břicha si užívala do sytosti. Cenu dne vyhrává tuňákový špíz s paprikou a rajčaty, jedený na stojáka v rohu tržnice. Velké kostky tuňáčího masa byly přesně medium-rare (spíše víc rare), jak mají být.

Právě kvetou pomerančovníky

Andaluská města a vesničky zhusta zdobí pomerančovníky a právě nyní je čas jejich kvetení. A v tomto případě nejen čas kvetení, ale i čas opojného vonění. Kolem každého stromu je mračno ne nepodobné intenzitou i vůní jasmínu.